Ženy na náhradní díly, hodné holčičky a dva příběhy.

Co by se stalo, kdyby ženy začaly milovat svá těla a sami sebe, takové jaké jsou?

Proboha, to je jasné…zkrachoval by celý kosmetický průmysl.

Drsný marketing ženské krásy je trh s emocemi a je o propagaci nenávisti k vlastnímu tělu a přirozenému stárnutí.

Propagace posedlosti tělem a kritické hodnocení údajných fyzických nedostatků, hanění těla podporované kulturou je vysoce vyčerpávající.

Stárnutí je špatně… nesmiřte se s vráskami…začněte bojovat proti stárnutí…s tímto krémem začnete milovat svou pokožku…

A to si pište, že se to týká i mě. Osobně si mažu vrásky i na fotkách. Posedlost dokonalostí, s důrazem na vzhled je pozůstatek programu z dětství, být hezká a hodná holčička, jen tak jsem hodná obdivu a pozornosti. Tento program je vcelku nenáročný, musíte se hodně usmívat a být milá.

Když jsme se narodili, dostali jsme každý tělo jako značku auta. A protože jsme nevděčníci, co se nespokojí s tím, jak to je, začneme auto předělávat. Omalovávat, tetovat, řezat, přidávat spojlery, ubírat… s touhou stát se přitažlivým sexuálním objektem, pro všechny druhy pohlaví a zároveň všeho, co se hýbe a má oči.

Díky propagaci dokonalosti, krásy a mládí, s kombinací nespokojenosti s vlastním tělem se stala forma, kdy se s žen stávají kopie jako na soustruhu… jedna jako druhá. Ženy na náhradní díly.

Dělají to ženy kvůli sobě nebo kvůli mužům? Proč ta velká snaha být sexuálním objektem?

No protože muž podvědomě naskenuje ženu a určí, kam ji zařadí: 1. do postele, 2. do kuchyně nebo 3. jako matku svých dětí.

Když se stane, že se jeho třídící skener zasekne, tak má žena šanci stát se jeho Božskou manou, sexy Bohyní 3 v 1. Práci v kuchyni a vývařovnu pro celou rodinu není potřeba brát jako trest boží, ale naopak. Sex na kuchyňské lince má určitě taky své kouzlo.

Ale chytrá žena nechce nic nechat na náhodě a cíleně to řídí sama. Ví, co vládne mužského světu a tak se žena soustředí na svůj vzhled tak, aby zaujala a upoutala pozornost té malé součástky mezi mužskýma nohama. Tím se muž dostává do pohotovosti a začne větřit multidimenzionální, chemické signály.

A jak to dopadá? Muži investují do svých žen a zaplatí jim prsa. Vytuní si je podle svého gusta a pak prožívají velký adrenalin, jestli jim investice neuteče a někdo druhý získá jejich investici zadarmo.

Tak, ať už máte milé ženy, pořádný nárazníky nebo ne, dejte si pozor na náhradníky, ať nenarazíte.

Jako v příběhu jedné ženy, která byla „puťkou“ bohatého manžela podnikatele, starostlivou matkou jejich dětí, pečovatelkou domácí pohody, udržovatelkou ohně a tepla domova. Jednoho dne zjistila, že manžel má nejednu milenku, něco jako vozový park milenek a po zjištění všech faktů, se rozhodla i nadále udržovat rovnováhu manželského soužití a tak si začala hledat milence.

Když to prasklo a po zjištění faktů se manžel rozhodl promlouvat do duše své ženy. Chtěl napravit jejich manželství opětovnou monogamií, ale bohužel bylo pozdě.

Manželka se hrůzohrůz do svého milence zamilovala. Ten připravil pro ní a její dvě děti hnízdečko lásky v bytě 3+1 a ona s hrdě vztyčenou hlavou odešla z paláce a komfortu, za hlasem svého srdce a od manžela nic nepožadovala.

Manžel po zjištění, že s ženou nehne, nechal právnicky vyprodukovat neprůstřelnou smlouvu, že jeho milovaná žena nedostane z majetku ani vindru. Neočekávejte, že se žena v tu chvíli vytasila se samopalem a zamířila na Casanovu, ale naopak hrdě to nechala být…jako hodná a milá holčička.

A jak to dopadlo? Po krátkém čase se nový muž vybarvil. Jednoho krásného večera ji oznámil: „Poslouchej brouku, mi se líbí štíhlé ženy, ty si byla velikost 36 a teď se mi zdá, že si nějak přibrala, tak s tím musíš něco dělat.“

No a tak milá žena za účasti tohoto muže poslouchá, jak počítá do sto a přesně tolik dřepů musí před ním každý večer udělat.

Jo dokonalost je dokonalost a nesmíte ani na sekundu polevit.

A že už zjistila, že je v pasti? To si piště.

No, a jestli to za to stojí… zdokonalovat se a dělat si plastiky?

Já říkám, že jo.

Pokud tím žena získá dobrý pocit a zvýší si sebevědomí, pomůže to jí osobně, a udělá to čistě pro sebe, bez vlivu někoho druhého, tak říkám ano.

Ale, pozor na chlapy. Jsou to velcí a nezkrotní divoši.

Řeknu vám svůj osobní příběh s plastikou.

Od malička mi odstávalo jedno ucho. Děs běs, komplex jako hrom. Ze všech stran, jak jsem krásná holka a pod vlasy schované ucho jako radar nedokonalosti. Moje psychika tím neskutečně trpěla. Skrývala jsem to, jak se jen dalo, bylo to moje tajemství, které nesmělo být prozrazeno. Bůh chraň, aby si vítr hrál s mými vlasy a odhalil mé tajemství všech tajemství.

Po třicítce jsem do toho praštila. Shodou okolností jsem na jedné přednášce sympatického doktora, domluvila termín zákroku. Nebudu zdržovat všemi nestandardními okolnostmi, které se kolem toho děly a půjdu rovnou k věci. Zákrok byl proveden, zavolala jsem si taxíka a s ofačovanou hlavou jako mumie jsem dorazila domů. Děti se lekly a co čert nechtěl, nečekaně dorazil ze zahraničí i přítel. Na dotěrné otázky jsem odpovídala stručnými větami, to je v pohodě, o nic nejde, nic mi není.

Sakra můžu si nechat své malé tajemství pro sebe?

Ne nemůžu, musela jsem to vybalit.

Přítel to asi nemohl vydýchat, tak vyběhl ven, aby se za nějakou dobu vrátil v alkoholovém opojení. Vlezl si ke mně do postele a nejspíš zapomněl, že jsem čerstvá mumie a dožadoval se sexu. A tak jako hodná holka jsem se snažila vyhovět, ať je konečně klid. Pozor, možná to znáte, rozveselený alkoholový muž v posteli, co chce za divy.  Najednou jsem zezadu dostala ránu přímo na operační ránu. Je nepodstatné, že to bylo omylem. Bolest mě vystřelila z těla a uviděla jsem všechny svaté i všechny hvězdy.

Byl pátek, schylovalo se k půlnoci a mě čekal víkend, nadopovaný práškami.

Jako hodná holčička jsem nechtěla pana doktora o víkendu obtěžovat s nějakou bolestí. To vydržím, to zvládnu. Kontrolu mám v pondělí.

Když jsem v pondělí ráno dorazila do ordinace a doktor mi sundal obvaz, tak vykulil oči, odběhl a během chvilky mně přišli okukovat další doktoři.  Strach jsem moc neměla, byla jsem nadopovaná, ale doktoři se moc netvářili na pohodu. Nakonec to všechno dobře dopadlo a díkybohu za antibiotika.

A závěr? Když se mě doktor ptal před zákrokem, jestli nechci spravit i to druhé ucho, tak jsem mu s jistotou odpověděla, že to není potřeba. To druhé je naprosto dokonalé a v pohodě. Jen ať to jedno upraví tak, ať jsou obě stejně. No a doktor nelenil anebo neodhadl to přesně, takže stejně nejsou úplně v rovnováze.

Ale jsem nakonec spokojená, protože ten pocit, který jsem díky tomu získala, byl a stále je k nezaplacení a vím, že by mi to i dodnes vadilo, ten silný pocit nesouměrnosti. A ještě jednu vzpomínku mám spojenou, jak jsem chtěla dotyčnému doktorovi předat malou pozornost. Byla jsem sama v malé čekárně před ordinací a čekám na kontrolu. Slyším své jméno a vzápětí vytahuju z tašky krabici, s lahví whisky. Ale pozor!

Najednou se časoprostor proměnil a bylo to jako ve velmi zpomaleném filmu. Zahlédla jsem koutkem oka, jak se spodní díl krabice otevírá a láhev se sune k zemi. Bleskurychle jsem ji očima hypnotizovala, ať se vrátí zpátky do krabice a snažila se zadržet pád.

Flaška se rozprskla o dlažbu a vůně alkoholu se příjemně rozvinula po celé ordinaci.

Myslím, že jsem tehdy měla pocit, že se chci rozplynout taky a nenápadně zmizet ve vzduchoprázdnu, jako bych tam nikdy nebyla. Doktor jen poznamenal: „Jéé… vy jste mi chtěla udělat dobře, že?“

Jo, jasně, já ráda dělám dobře druhým.

A co z toho všeho vyplývá?

Dělejte si, jak uznáte sami za vhodné a pokud vám to udělá dlouhodobě dobře, běžte do toho.  Jen to udělejte kvůli sobě a nikdy ne, kvůli někoho jiného.

A jen probůh, nebuďte hodné holčičky.

Jinak vás bůh ochraňuj, protože „být hodná holčička“ je velké peklo, ať už se to týká jakéhokoliv vztahu.

Víte, co je tím nejdůležitějším?

Neubližovat si a být laskavá v prvé řadě sama na sebe.

Není potřeba být hodná.

Nejdůležitější je mít se ráda.

Mějte se krásně a mějte se ráda.

S láskou Milena

Óóómmmmmm…. jooo fakt už se mám ráda…no…ikdyž ty vrásky… óóómmmmm …