OPRAVDU MUSÍ LÁSKA BOLET?

Jela jsem tramvají a bylo pár dnů před svátkem Valentýna. Najednou jsem uviděla před obchodním domem  sochu velikánského anděla Amora, jak šípem mířil na obrovské červené srdce.  V momentě kdy jsem zvedla pohled z anděla  a jeho namířeného  šípu směrem k srdci, ze mě vyjelo: „Au“.

Při představě, jak šíp zasahuje do srdce, jsem fyzicky pocítila, jak to bolí a to mě inspirovalo k zamyšlení, proč je to tak znázorněno. Proč musí láska souviset s bolestí.

Já bych to shrnula dvěma zásadními slovy a to je DŮVĚRA A NEVĚRA.

Při zásahu láskou a po rozplynutí euforie a fascinace druhým protějškem, se začínají zviditelňovat i charakterové rysy, které jsme v začátcích vztahu vidět nechtěli a popírali. Později si je začínáme více uvědomovat a zároveň tyto vlastnosti o které nestojíme nám začínají otevírat staré rány a potřeby, které nebyly v předešlých vztazích naplněny, uspokojeny a zahojeny. V této fázi začíná pomalu a jistě „vztah bolet“. Záleží jak má kdo silnou odolnost v popírání, takže se může jednat o roky nebo  desetiletí života ve vztahu, ve  kterém člověk trpí a vnitřně se trápí.

A co teprve se silnými pocity v lásce jako je zrada, zlomené srdce, nenávist a ztráta důvěry.

Vidím to svou vizí vnitřních obrazů tak, že vztah je jako strom, který je vyživován z kořenů důvěry. Pokud se důvěra naruší, kořeny se uzavřou a strom chřadne. Pokud se tato důvěra neobnoví, strom uschne a zůstane jen vzpomínkou na to co bylo kdysi pěkné a  ty velmi křehké, co tuto důvěru neměly v základech, se často zlomí v prvních náporech větrné bouře.

Představte si například, že máte kamarádku s kterou se znáte celý život a sdílíte s ní dobré i špatné okamžiky vašeho života. Vzájemně si věříte a důvěřujete. A jednoho dne se stane, že se dozvíte o tom, jak vám strašně ublížila a že to co udělala je pro vás neodpustitelné.

Jak odpustit neodpustitelné.

Zkuste poradit takové ženě aby odpustila a může se stát, že vám vypálí svým pohledem díru do hlavy.

Žádná situace netrvá věčně. Všechno záleží na tom, z jaké perspektivy se na to díváte. Jaké by to bylo, kdybyste předpokládali, že za událostmi musí být nějaký význam, který vám má dodat sílu? Je možné, že jedna ztráta naznačuje, že se zavřely dveře, aby bylo možné otevřít jiné, za kterými čekají lepší příležitosti?

Obvykle se nám zdá snadné odhalit, kdo nebo která situace nám způsobila největší bolest.  Obtížnější je upřímně chtít odpustit. Někteří lidé zcela nepochopí skutečný význam slova odpuštění a tvrdohlavě se drží svých důvodů k odsouzení a zavrhování. Představa, že odpuštění znamená promíjet špatné chování, omluvit chyby a podporovat nespravedlnost, je častý omyl.

Protože odpustit neznamená předstírat, že se věci nikdy nestaly, ani to, že si danou osobu pustíte zpět do života.

ODPUŠTĚNÍ OSVOBOZUJE.

Když plně odpustíte a procítíte celým srdcem, minulost už nebude ovládat vaši budoucnost. Už vám nebude unikat energie kvůli tomu, že lpíte na minulosti. Nedává smysl aby jste kvůli prosazení spravedlnosti trpěli. Pokud žijete nahněvaný život plný bolesti, zatímco tomu druhému se dobře daří a zdánlivě si nic neuvědomuje, není na tom nic spravedlivého. Upínáte-li se na obviňování, odsuzování nebo pomstu, není to k ničemu dobré. Nemá to žádný dopad na toho dotyčného, ale na vás, na vaše zdraví a na váš život.

Často lidé říkají něco jako“odpustím, ale nezapomenu“, což ve skutečnosti znamená, že nikdy neodpustí. Neschopnost odpustit odčerpává spoustu energie.

Každá vrstva odpuštění, kterého jste schopni právě teď, je dobré a je krokem správným směrem. Když někomu odpouštíte, nepromíjíte chybu, kterou udělal.

Odpuštění je rozhodnutí, které děláte pro své dobro.

Pokud odpustíte, obnovíte svou schopnost důvěřovat a milovat. A můžete to udělat kdykoli, kdy se na to cítíte připraveni. Až budete připraveni odpustit je podstatné co se děje v soukromí vašeho srdce. Nemusíte si nikoho pouštět zpátky do života. Odpustit znamená uznat, že se stala chyba a pak ji nechat plavat. Nejde o to chybu přehlížet nebo předstírat, že se nestala. Odpuštění neznamená říkat milá slova. Odpuštění znamená uzdravení.

Vzhledem k tomu, že lidé, které nejvíce odsuzujeme, jsou příkladem toho, jací nikdy nechceme být, stávají se svým způsobem našimi učiteli. Vlastně si zahráli v našem filmu padoucha, abychom se my mohli poučit.

„Vždycky odpouštějte svým nepřátelům.Nic na světě je nerozčílí víc.“ Oscar Wilde.

Jak poznáte, že jste odpustili? To první, čeho si všimnete, je pocit klidu. Vaše mysl už neplýtvá energií na myšlenky ohledně situace nebo osoby, která vás zranila. Cítíte se méně stresovaní. Odpuštění zvýší vaši energii, pročistí myšlenky a posílí vás. Získáte nové charakterové vlastnosti.

Posilující může být i věta: “ Přijímám, že toto se muselo stát jako součást mé životní cesty“.

Důvěra a nevěra mají v sobě skryté slovo víra. Buď věříte nebo nevěříte. Když je nám partner nevěrný ztrácíme víru v něj a přestáváme mu věřit. Ztrácí naši důvěru.

Ano, v lásce to bolí. Protože je zraňováno naše ego a naše srdce. V lásce se setkáváme se svými stíny, které nechceme vidět a bolest v nás, nám ukazuje co máme u sebe změnit. Ano, u sebe, ne u druhého. Vždycky jen u sebe. Je to o tom, vrátit se zpátky k sobě. Je to o tom, odpustit především sama sobě a dojít ke smíření sama se sebou.

Ta jediná láska, která nebolí, je sebeláska.

MILOVAT SAMA SEBE.

Jak moc podporujete sami sebe? Představte si, jak příjemné by bylo mít někoho, kdo by vás miloval tak, jak to s veškerou podporou a láskou pro druhého dokážete vy. Někoho na koho se můžete spolehnout, kdo tu je vždycky pro vás. Někoho, komu naprosto důvěřujete, kdo by vás nikdy nezklamal. Někoho kdo přehlíží chyby jako nedůležité a miluje vás natolik, že se nevzdá, dokud nenajde řešení.  Představte si, že kráčíte životem ruku v ruce s takovým skvělým přítelem a víte, že láska vždy bude na vaší straně jako zdroj vnitřní síly.

Jak moc tímto způsobem milujete a podporujete sami sebe?

Buďte sami sobě tím podporujícím andělem.

S láskou Milena