ZNÁTE METODU „A DOST! ?“
Když jsem byla malá, tak jsem jednou brala z plotny menší hrnec s vařící vodou a vyklouzl mi z ruky tak nešikovně, že jsem si opařila zápěstí. Babička rychle volala, dej si ruku pod studenou vodu, jinak budeš mít velký puchýř! Emoce úleku, strachu a bolesti, v kombinaci s myšlenkou na puchýř nemohly dopadnout jinak, než tím, že jsem měla velký bolestivý puchýř.
O pár desítek let později, jsem měla podobnou situaci. Opařila jsem se na ruce vařící vodou.
Jenže tentokrát to dopadlo úplně jinak.
Byla jsem navíc v rozpoložení, že jsem měla díky okolnostem na něco zlost a tak jsem obrátila zlost i sama na sebe, že se mi to přihodilo a jsem tak nešikovná.
Automaticky jsem dala ruku pod studenou vodu, ale tušila jsem, že to nezabere a tak jsem nahlas řekla: “ A dost! Nebudu mít žádný puchýř, nebudu cítit žádnou bolest a nebudu mít na ruce ani náznak toho, že jsem se opařila.
A tak se stalo.
Po očku jsem sledovala během dne svou ruku a nejen, že jsem žádnou bolest necítila, tak i lehounce růžový flek do večera zmizel a nebylo nic, co by dokazovalo, že jsem se opařila vařící vodou.
Tuto metodu jsem měla možnost vyzkoušet hodněkrát a s úspěchem.
Ono je to totiž tak, že můžeme zadávat povely svému tělu, přes myšlenky a emoce.
Důležité je být pánem své mysli, vědět, že strach je falešná emoce, která se tváří opravdově.
Naučit se vnímat signály svého těla a nepotlačovat emoce. Vnímat co právě cítíš a kde v těle to cítíš. Prožít to přímo a naplno.
Přestat lhát sám sobě do kapsy a jít s pravdou ven i do větší hloubky, říct i to co nechceš aby ostatní o tobě věděli. Tak padají masky.
Obraz masky se totiž vytváří tím, jak se člověk zaplétá do lží.
Něco si myslí, něco jiného cítí, něco úplně jiného řekne a pro jistotu, často ještě něco jiného udělá.
Kolik lidí je v situacích, které neřeší a potlačují emoce, které v nich bublají. Je to jako ve spojených nádobách s tekutinou. Zkuste jeden otvor ucpat a v druhém tekutinu ztlačovat. Je to stav, který je dlouhodobě neudržitelný.
V těle to vypadá obdobně, pokud neřeknete situaci nebo druhému člověku „a dost“ hrozí výbuch potlačovaných emocí,v podobě například nemoci.
Metoda, s kterou si hraju a kterou jsem nazvala A dost, je skvělá, jak na hrátky se svou myslí a tělem, ale i situacemi, které se mi nelíbí. Důležité je vzít plnou zodpovědnost, za to jak se cítím.
Emoční svoboda je o tom, dokázat si sama určovat, jak se právě chci cítit, naučit se lépe zacházet se svými emocemi.
Emoce jsou totiž jako řeka, která námi protéká, nesnažte se dělat hráze, ale nechte tuto řeku proudit naplno.
Přestat skrývat své emoce a přestat potlačovat jejich projevy, staneme se silnějšími.
V našem životě můžou být situace a lidé, kterým je někdy důležité říct: A dost!
Tak si vážíme sami sebe a svého zdraví.
S LÁSKOU K LIDEM A EMOCÍM Milena
