STVOŘENÍ SVĚTA

Stvořila jsem oceány, moře, řeky a potoky, ze svých slz.

Stvořila jsem úrodnou zemi, do které jsem zasadila semínka radosti, štěstí, úspěchu, hojnosti , z kterých rostou kytky těch nejnádhernějších barev.

Ze semínek důvěry, empatie, laskavosti, soucitu a podpory, jsem stvořila stromy, které mají pevné  a silné kořeny.

Stvořila jsem poušť a stvořila jsem písečnou bouři, která mě oslepila a já neviděla na krok. Byla jen tma a v té temnotě se ke mně přidal neviditelný společník. Pán temnot jménem Strach.

Stvořila jsem s Pánem temnot nebezpečné myšlenky v  podobě pouštních hadů a ty mně udržovaly v bdělosti, pozornosti a  opatrnosti. Instinkt mě nutil být ostražitá,  aby se některý z těchto hadů nezakousl do mého těla a neotrávil mně svým jedem.

A přidávali se ke mně další poutníci jménem beznaděj, zklamání, pochybnost, obavy, obviňování, zoufalství, smutek, nenávist, zuřivost i hněv.

A když mi v této společnosti docházeli síly a ptala jsem se na smysl mé cesty touto pouští,  nikdo mi neodpovídal.

Najednou se přede mnou objevily dveře, které se pootevřely a zaslechla jsem hlas…byl velmi laskavý, povzbuzující a utěšující. Ale já ve společnosti hněvu a zoufalství tento hlas nechtěla poslouchat. Křičela jsem na něj, ať mi dá pokoj, že ho nebudu a nechci poslouchat, že už nepůjdu dál. Že nechci. A hlas utichl.

A vtom se přede mnou objevilo zrcadlo. Dívala jsem se na svůj odraz, který jsem nepoznávala a zakřičela znovu: “ Tak co vlastně chceš!“

V tu chvíli bouře v poušti utichla a nastal úplný klid. Viděla jsem v zrcadle, jak proudy slz stékají po cizí tváři, ale vytvářejí v mé poušti oázu s křišťálovou vodou. Kolem oázy začali vyrůstat nádherné květiny, přilétali ptáci, kteří vydávali svým zpěvem úžasné tóny melodií, a já si uvědomila, jak jsem zapomněla tančit a zpívat. Přicházeli ke mně zvířata, která mi dodávali živočišnou, divokou sílu.

A zavál jemný, teplý a zároveň vlahý vítr, který smetl z mých očí písek, stvořený z iluzí. Vítr přivolal tři přítelkyně –  víru, naději a důvěru – v milosrdný vesmír a rozfoukal můj vnitřní zkomírající plamínek, který začal sílit a proměňovat se v oheň. Z ohně vyrůstaly veliké zářivé plameny, až jejich oslňující světlo, ozářilo celé nebe.

Stvořila jsem minulost, přítomnost a budoucnost. Stála jsem uprostřed a listovala v obrazech svých zážitků a zkušeností.

Viděla jsem obrazy z dávných dob. Jsem Bohyně, plně zodpovědná za stvoření svého světa. Včera, dnes a navždy.

Přestala jsem bojovat, odevzdala jsem se s důvěrou Vyšší síle, která se touží skrze nás projevit.

Dala jsem dar sama sobě. Uzavřela jsem Mír se svým Já.

Jsme vyjádřením Nekonečné síly vesmíru. Nekonečná síla je nad námi, pod námi, vedle nás, v nás a projevuje se prostřednictvím nás. Jsme odrazem a podobou této síly. Jsme navždy s touto silou spojeni.

Často jsou lidé natolik vzdáleni sami od sebe, od své podstaty, od své duše, že už nejsou schopni navázat spojení. A někdy dostanou silné vnuknutí, dají výpověď v práci, prodají své domy a všechen majetek a vydají se na pouť bez toho, že by věděli, kdy nebo jak se vrátí. Třeba jedou do opravdové pouště, na opravdovou horu, létají světem, sem a tam,aby našli sami sebe a smysl toho, proč jsou tady a jak chtějí, aby se jejich život utvářel dál.

Bývá to tehdy, když člověk zaslechne hlas, že to, co žije právě teď, mu přestalo dávat smysl a touží po hlubším poznání. Není důležité jak, kdy, kde a ani proč. Jedno je jisté. Prostě to ví. Zaslechne tichý hlas své duše, která volá člověka zpátky k sobě, protože se příliš vzdálil.

S láskou všem odvážným duším a odvážným poutníkům na cestě k sobě.

Jsme součástí Nekonečné síly, která stvořila svět. Máme dar tvořit svůj svět a tím zjišťovat co se nám líbí a co nelíbí. Co si přejeme, co chceme a co nechceme. Máme dar volby. A občas nám do toho zasáhne osud. Potom se zlobíme na osud, jak nám to mohl udělat a proč.

A jsme si snad opravdu jistí, že stoprocentně víme, co je pro nás tím nejlepším?

Chceš vědět víc? Sleduj znamení.

Sleduj kočku. 🙂  Cesta, Pravda a Světlo jsou v našem nitru, stejně tak jako Láska, Klid a Mír.      

Milena