Starý příběh o pravdě.
Stůjte si za svou pravdou.
Byl jednou mladý židovský chlapec, který žil v malém městečku. Bylo to v době, kdy malé hrstky židů ve všech vesnicích a městech byly nemilosrdně pronásledovány carskými vojáky.
Každý den během trhu, kdy se náměstí zaplnilo lidmi, vojáci vtrhli do města na svých koních, rozházeli židům zboží, rozbili nádobí, přečetli další příkazy omezující svobody židů a odjeli.
Tento chlapec nesmírně miloval svého dědečka, jenž byl rabínem židovské obce.
Všichni židé ve městě se shodovali v tom, že rabín je stejně moudrý jako biblický Abrahám či Mojžíš.
Každý den chodil chlapec se svým dědečkem na náměstí. Kozáci přijeli a jeden přečetl prohlášení, že je nařízeno a všichni židé musí prodat své nejlepší krávy a nebo, že nesmí koupit víc než pět brambor najednou.
A každý den se stalo totéž, starý rabín zvedl do výše svou hůl, zamával jí ve vzduchu a hlasitě zvolal:“Já protestuji! Protestuji!
Jeden z kozáků vjel do davu, udeřil rabína svým bičem a vykřikl: „Mlč, ty starý blázne!“ a pak odjel.
Ostatní lidé pomohli rabínovi ze země a vnuk si jej odvedl zpátky domů.
Den co den, měsíc co měsíc chlapec s hrůzou sledoval tento opakující se výjev.
Nakonec už nevydržel být zticha a jednoho dne, když svého dědečka plného modřin provázel domů, sebral odvahu a zeptal se: „Proč se každý den bouříš proti carským vojákům, když víš, že tě zbijí? Proč raději nejsi zticha?“
S láskou Milena