Máte splátkový kalendář? 🧐

Máte splátkový kalendář? 🧐

Čas ale na dluhy nehraje.
Nic vám nevrátí.

Určitě to znáte. Jedete v autě a máte přepnuto na autopilota. Můžete u řízení mluvit, jíst, zpívat, poslouchat hudbu… ani nevíte jak a jste na místě. Možná si udiveně pomyslíte, jak se to stalo. Ale většinou si toho autopilota lidé ani nevšimnou a neuvědomují si ho. Jsou mimo. Pohlcení příliš mnoha věcmi.

Pokud se dělá více věcí najednou, je těžké se dostat do přítomného okamžiku. Pozornost je roztěkaná na více směrů.

Nedávno jsem jela po dálnici. Dívám se před sebe a vnímám, jak se kolem míhají obrazy. Barevné louky… z dálky se přibližovaly lesy… a obrovské, bílé a tmavošedé mraky, které vypadaly, jako by každou chvíli měly spadnout na zem.
Tak blízko se zdálo být nebe.

Byla to úžasná podívaná a fascinovaně jsem to sledovala. Vypadalo to, jako by se přede mnou otevírala multidimenzionální brána.
Něco jako vibrující kruh, který se ke mně přibližoval.

Najednou jsem si uvědomila, že jsem přepla na autopilota. Uvědomuji si ruce, které drží volant. Vnímám své tělo, jak sedí v autě, s pohledem upřeným před sebe…jako bych se ocitla mimo prostor a čas.
Stojím na místě a kolem mě probíhá film, na který se dívám jiným zrakem. Zrakem svého ducha. Jsem na místě, kde čas ani prostor neexistuje. Nekonečnost, která je bez omezení a bez limitů.

Vidím své tělo, jak na něj můj duch dohlíží. Uvědomuji si, jak sekunda nepozornosti může změnit životní směr.
Přesto se cítím v bezpečí.
Cítím spojení. Spojení, které je nekonečné.
Čas přestal existovat…

Můj duch se usadí zpět na své místo.
Mám úchvatný spirituální zážitek.
Mám kontakt.
Mám intuici.
Mám duši, která si jízdu v mém těle užívá.
Jsem v bezpečí.
Žiju. Právě tady a teď…

A mám taky pár známých, kteří mi pravidelně volají a mají pokaždé vtipnou hlášku.

Když zvednu telefon, slyším známý hlas, který na mě vypálí jako první: „Žiješ?“
Vždy odpovídám stejně: „Já ještě jo a ty?“

Ta intonace, kterou do toho dávám, nás spolehlivě vždycky rozesměje. Koneckonců proč se nezasmát, je to radostné zjištění, že jsme naživu. 😍
Přesto…

Myslíte si, že vaše konečné dny tady na Zemi jsou nekonečné?
Čas nám nevrátí ani sekundu zpátky.
Vteřinová ručička se posunuje stále dokola, v kolotoči hodin a v iluzi času.

A jediný okamžik je ten, kdy se probudíte a hluboce si uvědomíte, že všechno je nepodstatné, kromě okamžiků věčného času, který jste neprožili s blízkými vašemu srdci.
Tyto neprožité okamžiky vám čas nikdy nevrátí.

Kdy jste díky nedorozumění měli období, v kterém jste neviděli vyrůstat své děti nebo děti svých dětí…

…kdy kvůli neshodám čas vypršel a už nemáte šanci je napravit, protože dotyčná osoba opustila tuto planetu…

Ztrácí se tím něco cenného.
Přítomné okamžiky, které se proměňují ve vzpomínky.

A čím jsme starší, tím více si začínáme vážit, ne tolik materiální bohatství, co jsme během života nastřádali, ale mnohem více si uvědomujeme, že může bohatě stačit ke šťastnému životu, přítomný okamžik se svými blízkými.

Sdílením společných fotografií vzpomínek ve svém srdci se můžete spolu dostat, mimo prostor a čas.
Sdílení má životní smysl, protože si tak můžeme uvědomit, že tady nejsme sami.
Sdílením se dostáváme do přítomnosti a do prostor Nekonečna a Lásky.
Kde vnímáš nádech a výdech Boha.
Jen Já a Ty.
V oceánu nekonečných možností.

P.S.Vzpomínky jsou zaznamenány jako fotografie v našem srdci.
Prohlédni si své vzpomínkové album.
Které obrázky ti dělají dobře na duši?
A které tam schází?

Mně tam schází první čtyři roky mého vnuka. Zůstala mi silná vzpomínka obrázku, jak držím miminko v náručí a díváme se vzájemně do očí.
Snad díky mé intuici a spojení z očí do očí mi v ten okamžik má duše oznamovala, že se vše změní a my se dlouho neuvidíme.
Kvůli hloupým nedorozuměním.

Ale tehdy jsme si tím pohledem řekli vše, co bylo potřeba. Byl to okamžik mimo prostor a čas.
Okamžik Já a Ty.

Je to okamžik, kdy máme spojení, kdy prostě víme, celým svým srdcem a jsme jen tady a teď.

Modlitbou k Bohu nejsou slova, ale pocit. ❤️

Mějte se krásně. 🥰❤️

S láskou Milena ❤️