Kdo vám v dětství skákal do úsměvu?
Stála jsem na tramvajové zastávce a přišla maminka s maličkou holčičkou. Holčička chviličku stála a usmívala se. Pak najednou roztáhla ruce a začala si pobrukovat a tančit, tak jak to malé děti dělají. Pozoruju ji, jak je roztomilá a v tom najednou maminka promluví na holčičku, nech toho… přestaň…no tak nech toho…
Holčička pomaličku dává ruce dolů, ztichne a přestane tancovat. Z tvářičky ji zmizí úsměv a najednou posmutní. Vycítím jak je bezradná, jak nechápe, co se stalo, co udělala špatně, že se to mamince nelíbí. Dívá se na maminku, přichází k ní blíž a natahuje ruce, ať ji vezme do náruče. Maminka ji vyzdvihne a holčička si položí hlavičku na její rameno.
Kdoví, co se v té hlavičce v tu chvíli odehrálo. Možná, že tancovat, zpívat a radovat se je špatné a nemělo by se to dělat, aby se maminka nezlobila a měla ji ráda. Možná jednou v dospělosti zjistí, že sabotuje sama sebe a svou touhu tančit, zpívat a radovat se, jen tak…zazdila někde v hloubce své duše.
Myslíte, že je to přitažené za vlasy? Ale vůbec ne. Tak totiž vznikají programy v našem podvědomí, které byly uloženy ze zdánlivě nevinných situací, v našem dětství.
Většina rodičů si neuvědomuje, že jejich slova a činy se neustále zapisují do podvědomé mysli jejich dítěte. Tyto nevědomé projevy rodičů tak způsobí, že v období do šesti let si osvojujeme základní programy utvářející náš život prostřednictvím pozorování a naslouchání našim prvním učitelům – rodičům, sourozencům a společenství, v kterém žijeme.
Mnohé z toho, co jsme se naučili, je založeno na chybném vnímání, které se později může projevit jako omezující a sebezničující myšlení. Jsme spoutáni emocionálními okovy.
Skvělé na tom je to, že se to dá změnit. Božská dualita mozku vědomé a podvědomé mysli spolu pracují jako zázračný tým profesionálů. Když si uvědomíme, co je špatně, stačí zázračnými metodami jako je třeba NLP- neurolingvinistické programování, vymazat vadný program a nahradit ho novým, takovým, který nám bude prospěšný.
A co jsem tím vlastně chtěla říct?
Nechme děti tančit a zpívat, ať jsou kdekoliv, je to božský projev radosti. Děti ještě mají svůj božský svět, na který jsme my dospělí, v tom shonu pozapomněli.
Dobrá zpráva je…že všichni máme tento dětský svět uložený v naší podvědomé mysli, stačí zalovit ve vzpomínkách. Ty „špatné“ vzpomínky vytáhnout na světlo a nechat rozplynout.
A na ty krásné a příjemné vzpomínky se podívat znovu a zase je uložit zpátky, abychom z nich mohli celý život čerpat inspiraci a radost.
Mějte se krásně a radostně. 😍🤩
S láskou Milena ❤️😍❤️
P.S. Můžete se naladit na vzpomínky z dětství zde: ⬇️
https://milenamachurova.cz/ebook-jsi-kocka 😍🤩❤️🥰
