ZÁZRAKY SE DĚJÍ

Chci se s vámi podělit o příběh   „Zázraky se dějí“  a proč jsem  zároveň založila  stránky  s tímto názvem na facebooku. V mém životě se zázraky dějí stále a teď je jich nějak čím dál tím víc a možná jen, že jsem  zaměřila pozornost tímto směrem a více si jich všímám. Když jsem začala tak před třemi roky cíleně praktikovat sílu přitažlivosti, tak jsem měla spoustu krásných momentů a zkušeností se splněním přání a všechno co se mi v životě odehrávalo, mě zárověň neuvěřitelně nabíjelo energií. Ta energie ve mě vznikala právě z pocitu velké radosti a fascinace,  jak to úžasně všechno do sebe zapadá a jak každý detail našeho života má smysl a jak si všechno vytváříme sami. Byla jsem tím doslova jak posedlá, zkoušela jsem všechny praktiky a návody, které se můžete dočíst z knih, různých seminářů a kurzů  od druhých lidí, kteří už tyhle zkušenosti ve svém životě úspěšně zažívali.

Dnes se tomu usmívám a jsem šťastná. Konečně jsem na to přišla. Mé období hledání a touha, cítit se dobře ve svém těle, mělo svůj smysl a já jsem  našla svůj vnitřní klid a mír v duši.

Už v dětství jsem vnímala, že jsou  vyšší vesmírné síly a já se jako malá  modlila a prosila andělíčky, když jsem si něco přála. Vždycky se mi to vyplnilo, ikdyž někdy jsem musela čekat déle. Dodnes si pamatuji,  jak jsem zkoušela svou myslí ovládat hmotu. Tehdy jsem netušila co dělám, jen jsem věděla, že to jde. Vzpomínám si na moment, kdy jsem jela autobusem   od babičky domů. Je to cesta do kopce, necelý kilometr  a v polovině cesty s ostřejšími  serpentýnami. Seděla jsem a jak jsem byla často ponořena do svého vnitřního světa, probíhaly mi myšlenky, že je venku velká zima, je spousta sněhu a nejspíš taky asi bude velké náledí na cestě.Ten sníh teda opravdu byl, ne že bych  ho najednou zhmotnila, ikdyž dnes co se týká počasí, pro mě není problém ani to a vím, že si můžeme ovládat i počasí.  Přijde vám to neskutečné? Mí blízcí co mě znají, by vám potvrdili, jak  mám počasí  vždycky tak, jak si přeji. Občas nechápavě kroutí hlavou a  prý bych si na tom mohla založit  podnikání 🙂 .

A  jak mi tak probíhaly myšlenky a vizualizace v autobuse, že je cesta hladká, plná náledí, že to bude klouzat,  autobus dostane smyk… tak zároveň  se to začalo dít. Cítila jsem, že  začínají podkluzovat kola, jak  pomalu  začala zadní čast tancovat na cestě a čím víc jsem na to myslela, tím víc se začal autobus otřásat.  Když už to začalo být opravdu silné a to tak, že  autobus sebou škubal ze strany na stranu, dostala jsem strach. Úplně mě to vylekalo,  najednou jsem si uvědomila, že máme před sebou serpentýny a můžeme se zřítit dolů.A když už to vypadalo, že skončíme někde v příkopu, poručila jsem mysli…dost! Začala jsem myslet na něco jiného, přesně si pamatuji,  jak jsem  přepla a jak mi proběhla myšlenka … já si nemůžu nic představovat, hned se mi to splní.

V ten moment se autobus srovnal a zbytek cesty jel naprosto v pohodě a bez jediného náznaku, že by bylo náledí na cestě.

Přidám ještě jeden zážitek z dětství se zhmotňováním. Sedím ve svém pokoji na zemi s knihami a sešity do školy. Hledám své dlouhé pravítko. Nutně ho potřebuji k úkolu na druhý den. Začnu hledat, ale pravítko nikde, jsem nervozní a začínám mít zlost. Vím, že jsou skřítci, kteří věci schovávají, buď aby nás pokoušeli a nebo si jen tak chtějí hrát. Prohledala jsem své věci a skřínku, kde jsou všechny mé školní  potřeby a nic. Byla jsem zoufalá a to doslova, sedím a koukám na skřínku, kterou jsem po stopáté proházela a nic.Věděla jsem, že ho chci a zbývalo mi jediné, začít se modlit. Tak jsem sepjala ručičky a začala prosit. A víte jak to u dětí probíhá… já už budu hodná a všechno udělám, atd…a prosím andělíčky a vesmír a Boha… a když se mi ulevilo, tak s naprostou jistotou se podívám do skřínky a víte co?

Leželo tam!!!  Nevěříte?  Věřte. Stačí si jen vzpomenout na své dětství. To jsme praktikovali sílu přitažlivosti automaticky a ani jsme o tom nevěděli. Vím, že můj pocit v dětství byl, že až budu dospělá,  tak pochopím všechny souvislosti. Na  mé cestě hledání odpovědí na otázky o smyslu života, proč jsme tady a jakou roli hrajeme ve vesmíru,  jsem došla k poznání. A především k mému uvědomění,  že mým posláním je motivovat a inspirovat druhé,  kteří hledají odpovědi a pomoc na své cestě životem.

Ještě jeden zázrak přidám, který se mi stal  před krátkou dobou. Byla jsem s přítelkyní, která umí dělat krásné a kouzelné fotky,  tak jsem ji oslovila,  ať mi jich pár udělá v přírodě. Měla jsem na očích sluneční brýle a při focení jsem je odložila do trávy. Byla jsem zaujatá focením, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Když jsme skončily, šly jsme na kafe a ještě si spolu povídaly, protože jsme se nějaký rok  neviděly a přitom si sdělovaly,  jak nám vzájemně zafungovala telepatie, že jsme jedna na druhou myslely aniž jsme tušily, že se sejdeme. Když jsme se loučily, uvědomila jsem si, že nemám brýle. Přítelkyně už musela domů a já jsem se vrátila na místa, kde jsme spolu fotily a doufala, že je najdu. Ne, že bych byla závislá na věcech, ale měla jsem s brýlemi navázanou vzpomínku, jak jsem strávila se svou dcerou a vnoučátky nádhernou dovolenou a ty brýle mi dcera koupila v letadle stylem… líbí se ti, máš je mít, pro maminku všechno :).

Hledala jsem na všech místech, kde jsme byly  a matně jsem vzpomínala, kde jsem je odložila,  hledala stále dokola a nic. Bylo to blízko prošlapané stezky,  kudy lidé  procházejí, tak mě napadlo,  jestli je někdo uviděl a zalíbili se mu, tak si je vzal. Nechtěla jsem se s tím smířit, že bych je nenašla a že jsem je takhle ztratila. Byl krásný sluneční den, přesně jak jsem si přála na focení, přestože ráno byla obloha zatažená a pršelo. Pomyslím si,  jak se mi zase krásně splnilo přání na počasí, jak jsme si to focení s přítelkyní nádherně užily, jak jsme si skvěle popovídaly a teď by to mělo skončit s takovou nepříjemnou vzpomínkou na ztrátu? Tak to teda ne! Ty brýle chci! Je mi jedno jak, když to funguje s tím zhmotňováním, tak ať je najdu. V hlavě mi najednou projelo rozhodnutí, že ty brýle chci a mám je. Teď hned ! Představila jsem si je a projel mi v mysli jejich obraz a zároveň, že je vidím v trávě.  Bylo to silné rozhodnutí a v ten moment jsem se podívala před sebe a co myslíte?

Ležely tam! To byla pro mě úžasná radost. Radost, že jsem je našla a úplně bláznivá radost, jak jsem opět pochopila a pocítila, že můžeme úplně všechno! Stačí jen nastavit správně myšlenky a představivost a pak už to jede samo :). Možná si říkáte, to jsou malé věci, ale já říkám…od toho to začíná. Učíme se na malých věcech a pak si troufnem i na ty větší a pak třeba i na ty největší a tak vlastně rosteme.  Já jsem na cestě, na  které  se mi začínají zjevovat zázraky. Koukám vlevo, koukám vpravo, ale jdu stále rovně. Z téhle cesty už nesejdu. Vím to, protože věřím a především už věřím sama sobě.  Že mám sílu a moc, cokoliv ve svém životě změnit a mít cokoliv si budu přát. O  svých přáních přemýšlím, co chci doopravdy, nechávám si čas, ať ta přání ve mě dozrají. Teď už vím naprosto jistě, že  přání se plní a řeknu vám, je to moc krásný pocit.
Chtěla jsem  krátce popsat mou inspiraci, proč zrovna název stránek  Zázraky se dějí, tak jsem vám odhalila pár momentů v mém životě a řeknu vám, že pro mě je zázrak i to,  že teď píšu  tento text. Když si vzpomenu na dobu v mém životě, kdy jsem byla plná strachů a děsivých emocí, které mi kradly části života, který mohl být úplně jiný… bez  negativních prožitků… ale tak to asi má  být. Jak se  říká, všechno zlé, pro něco dobré. Přeji i vám  zázraky na každý den a ještě přidám slova, která nejsou moje, ale moc se mi líbí.  Věřím,  že se budou líbit i vám:

„Zde je důležitý rozdíl, který mnoho lidí přehlíží. Bůh stvořil svět, ale nestvořil váš svět. Bůh poskytuje syrový materiál a z něj si každý člověk vybírá, co chce, a buduje si sám svůj vlastní, individuální svět. Hlupák se rozhodne po hojnosti nabízeného materiálu a vybere si pár talířů šunky s vejci, pár kusů oblečení, pár dolarových bankovek – a je spokojen. Moudrý člověk buduje svůj svět z nádherných západů slunce a vzrušujících zážitků, z písně hvězd, romantiky a zázraků. V životě hlupáka se nikdy nic báječného neodehraje – elektrické světlo je prostě elektrické světlo. Telefon je pouze telefon – vůbec nic neobvyklého. Moudrý člověk se však nikdy nepřestane ptát, jak může z maličkého semínka, na pohled mrtvého a zahrabaného, vzniknout  krásná žlutá květina. Nikdy nezvedne sluchátko telefonu ani nestiskne vypínač elektrického osvětlení bez určitého pocitu zbožného obdivu a úcty.“                                                                                                       Bruce Barton – Více síly vám,  1917   (z knihy Sedm ztracených tajemství úspěchů- Joe Vitale )

Přelaďte se na novou realitu,  magické myšlení je styl života.  Zázraky se dějí jen lidem, kteří na ně věří.