Když jsem byla malá,  chtěla jsem se vždy rozhodovat sama a svět dospělých mi občas připadal postavený na hlavu. Už tehdy jsem měla svůj názor na cirkus. Neměla jsem ho ráda, bylo mi líto zvířátek, že žijou v zajetí, bydlí v klecích a musí poslouchat. Neměla jsem ráda slova: musíš a nesmíš. Celý život je o emocích a z cirkusu a klaunů jsem měla vždycky nepřijemný pocit. A o nepříjemné pocity nestojím, nemám zájem. Proto do cirkusu nechodím. Všechno v životě je otázkou  naší volby, jak se rozhodnem. Já se rozhodla. Mám ráda příjemné pocity a svobodu. To je mojí prioritou.

Tehdy jsem tušila, že to, co jsem intuitivně vnímala, pochopím až mnohem později. Dnes vnímám cirkus jako jeden malý střípek z nastaveného zrcadla, kterému se říká Matrix.

          Svoboda nad zlato.

MARUŠKA:  Maminko, kdo vymyslel cirkus?

MAMINKA: Jeden pán se rozhodl, že si koupí zvířátka, tím, že jim řekne, že se u něho budou mít dobře a dostanou zadarmo najíst a napít. Potom je vzal z jejich prostředí a zavřel je do klece.

MARUŠKA: Tak to jim pěkně lhal a lhát se nemá. Kdyby mě někdo zavřel do klece, tak budu moc smutná.

MAMINKA: Ty zvířátka už si zvykly a ví, že se nemusí starat o potravu a že se o ně někdo postará.

MARUŠKA: Asi jo, ty opičky byly veselé a srandovní, jak všechno opakovaly, co se jim ukázalo.

MAMINKA: Ty si taky taková malá opička, všechno opakuješ po mně.

MARUŠKA: A sloni byly tak velcí, musí mít ohromnou sílu a nebyly uvázáni na obojku, tak jako opičky. Proč?

MAMINKA: Musely slony první zkrotit a ochočit. Daly jim silné řetezy na nohy a sloni je stále zkoušely přetrhnout a jednoho dne pochopily, že nemají šanci a vzdaly to. Potom je odvázaly a ví, že už sloni neutečou.

MARUŠKA:  Tak to ale zlomily jejich sílu, to není hezké, to se mi vůbec nelíbí.

MAMINKA: A co klauni, vždyť ses jim smála?

MARUŠKA: Jsou to lidi, kteří nejsou opravdoví, mají na obličeji masku a pitvoří se. To mi přišlo k smíchu.

MAMINKA:  A co  koníčci, ti byly krásní, líbily se ti?

MARUŠKA: Koníci jsou taky jako já, chtějí si hrát a pobíhat na louce. A tam musely skákat,  jak jim někdo pískal. Taky by se mi to nelíbilo. Ale ostatní se tomu smály.

MAMINKA: Lidé se smály, protože se chtějí bavit a ostatní děti se smějí, protože se smějí dospělí. A co provazolezci, líbily se ti?

MARUŠKA: Měla jsem strach, že spadnou, když  lezli po provaze nahoru a dolů a dělali různé kejkle.Moc tomu nerozumím, vždyť je to muselo bolet.

MAMINKA: Jsou to sportovci, mají vycvičené  svoje těla a předvádějí co všechno umí a kolik tělo vydrží. Oni už asi bolest necítí.

MARUŠKA: To byl skoro zázrak, že se na tom laně udrželi.

MAMINKA: To nebyl zázrak. Kdyby ses to chtěla naučit, tak to dokážeš taky. Ale někteří lidé v tom nevidí smysl, proč by to měly dělat. Ty, teď taky poletuješ kolem mě pořád dokola a nevidím vtom smysl. :-).  Zázrak můžeš uvidět tehdy, když si na chvilku sedneš a budeš úplně potichu.

MARUŠKA:  A myslíš, že by se mohl cirkus zrušit?

MAMINKA: Ten pán co cirkus vlastní, dostává penízky od lidí, kteří se chtějí pobavit.  Bylo by to pravděpodobné jedině tehdy, kdyby začal mít soucit se zvířátky a pustil by je na svobodu.

MARUŠKA: Tak to má nad zvířátky velikou moc. Já mám se zvířátky soucit. Maminko příště už  do cirkusu nepůjdem. Taky se mi nelíbí, když mi někdo něco přikazuje co mám udělat.  Ať už je to paní učitelka nebo třeba  kamarádi.

MAMINKA: Miláčku, my s tatínkem budeme vždy respektovat tvůj názor.

MARUŠKA: Budu vyprávět svojí kamarádce Verunce, co jsem všechno viděla i to, jak dospělí umějí zahrát a udělat ze sebe pěkný šašky.

Verunka to neuvidí, protože její  maminka řekla, že do cirkusu nepůjdou.

MAMINKA: Třeba má  moc ráda zvířátka a je ji jich líto.

MARUŠKA: Její maminka řekla, že nebude dávat peníze za hlouposti a nebudou koukat na zvířátka v kleci, že zvířátka patří do přírody.

MAMINKA: Ano, má pravdu. Vtom jsou si lidé a zvířátka podobní. Všichni máme rádi svobodu a na tu má  každý právo.

A  víš co, ty jsi moje chytré zlatíčko, stejně si těm šaškům nevěřila, nenechala si se nachytat…tys  ty klauny prokoukla,viď?

MARUŠKA: Maminko, jak bylo v té pohádce, že je  sůl nad zlato,  já říkám svoboda nad zlato. A to není žádná pohádka, to je pravda, že ano? Takže žádný zvonec a konec, ale začátek…

Rozhodněte se pro příjemné pocity. Rozhodněte se pro svobodu.

S láskou Milena