Andělé a démoni.
Měla jsem v úmyslu napsat něco veskrze pozitivního, ale zaslechla jsem zprávu, že děti ve školách si mají nasadit roušky a moje představivost se rozjela na plné obrátky. Ty ubohé děti se budou zase dusit.
Ocitla jsem se ve vlnách vzteku.
Žádná druhá vlna, ale přímo emoční vlnobití na desátou.
Podle zákonu přitažlivosti, kam dáváme pozornost, tam to roste.
Možná bychom měli mlčet, sedět v meditačních polohách a dávat energii a pozornost jen pozitivním směrem.
Nevšímat si, co se děje kolem nás. Jak se zase utahuje smyčka, roušková epidemie, příkazy, zákazy, asi stejně debilní jako doporučení v osmdesátém devátém o utahování opasku.
Z těchto „vzácných“ rad se mi vždy zvedne žaludek, jako když se do vás dostane něco hodně toxického a tělo to nemůže strávit.
I informace dokážou být silně toxické a doslova mohou otrávit člověka. Což právě kolem nás probíhá díky mediální marketingové kampani, s rouškovou pandemii.
Kdyby se dala taková marketingová pozornost infarktům a mozkovkám, tak budou lidi odpadávat strachy přímo na ulicích. Koneckonců, jak chcete bojovat proti skrytému nepříteli, o kterém se stále dokola mluví jako o zloduchovi, který se specializuje na to, zatočit s každým, kdo se nachomýtne v jeho blízkosti?
Očkovací Kill De–Bill by měl radost, jak jeho agenda strachu, s cílem snížit lidstvo ze sedmi na dvě miliardy, pěkně šlape.
Je to imaginární zlo. Je to myšlenkový virus.
To co zabíjí, jsou destruktivní myšlenky.
Jsou myšlenky naplněné pozitivní energií radosti a lásky a nebo negativní myšlenky naplněné energií nenávistí a strachu.
Sebeláska nebo sebedestrukce.
Andělé nebo démoni v naší hlavě.
A teď si vemte, že půjdete k doktorovi a on vám řekne, že test je pozitivní.
Co to znamená, máte se radovat?
Je to tedy dobré?
Vše skvělé?
Jsou to pozitivní zprávy?
Bohužel, jak jistě víte, velký omyl. Ve zdravotnictví všechno naopak.
Takže buďte radši negativní, vyprskejte se doma
a nechoďte raději k doktorům.
Protože být pozitivní je dobrý pouze pro doktora. Znamená to léčbu a příliv peněz. Ale nic dobrýho pro vás. Není to win-win, ale ojeb.
A fakt do toho vůbec nevidíme, kdo určuje a na jakém základě, co je a co není pozitivní.
A ani deset titulů před jménem a deset za jménem neukazuje nic z toho, jaký charakter má dotyčný člověk ve zdravotnictví. Ale jedno je jisté, je tam velmi silné a velké ego.
Jistě sami znáte, z jaké pozice se na vás dívají doktoři. Jako by byli samotnými bohy.
Nedávno jsem slyšela historku, jak jeden obchodní zástupce přišel k doktorovi do ordinace a doktor mu arogantně a povýšeně řekl: „Víte, kdo já jsem?“
Hold debilů s tituly je víc, než je zdrávo. Takže bacha na to, komu svěřujete své tělo a své zdraví. Vždy se zajímejte, co je to za člověka, jinak se může stát, že vás takové individuum smete nejen slovně, ale i zdravotně.
Doktoři myslí a pracují v systému, který jim určuje, co si mají myslet. Jsou zbaveni svobodného myšlení. Mají nad sebou „určovatele pravdy“. Jarmila Klímová
Ale jedno je ve zdravotnictví pozitivní. Těhotenský test.
Možná si v tomto případě nedovolili zahrávat se slovy.
Možná měli strach, když už si hrají na bohy, aby nevyprovokovali samotného Boha.
Tento „nález“ je opravdu pozitivní v tom pravém slova smyslu.
Vždyť právě narození malého človíčka je tím největším zázrakem, kdy tělo ženy je pouze nádobou, v které se tento zázrak vytváří.
Proto jako žena zuřím, když egoistický chlap řekne, že si má, ať už zdravé nebo nemocné dítě, dát roušku na obličej.
Nenávidím roušky a nenávidím tyhle nesmyslné nařízení. K čertu s nimi! Nehorázné svinstvo manipulovat s lidmi, nemocemi a strachem, pro vyšší zájmy psychopatů! Tohle je válka destruktivních informací.
Nezapomeňte, že zdrojem života je dech. Jakákoliv manipulace s dechem vede ke zdravotním potížím.
Ale zároveň všechno to, co se kolem nás děje je součástí transformace, která probíhá od roku 2012. Velmi dobře si pamatuji silné vize, které jsem v té době měla.
Už nic nebude stejné jako dřív. Probíhají a budou stále probíhat hluboké změny.
Vnímám to tak, že když se narodíme, dostáváme se krok za krokem na válečnou stezku ega a duše.
Andělé mají domov v našem bytostném Já a strach sídlí v egu.
Jak napsal Steven Pressfield v knize Válka umění: “ Bitva probíhá mezi těmito dvěma prostory.“
Bytostné Já, naše duše chce tvořit a vyvíjet se.
Ego má rádo věci takové, jaké jsou.
Takže kdo tedy v mém případě zuří, ego nebo duše?
Nelíbí se mi věci, právě teď, takové jaké jsou, a je mi jedno, kdo ve mně se chce projevovat. Jestli ego nebo duše.
Dávám oběma svobodu projevu. Nepotlačuji ani jedno ani druhé.
A co je to ego a co duše?
Ego věří, že přežívá pouze ve fyzické formě a věří ve smrt, čas a prostor.
Ego se odděluje od ostatních, že je jiné, a má pud sebezáchovy.
Duše, Bytostné Já věří, že smrt je iluze, stejně jako iluze času a prostoru.
Jsou jiné dimenze a roviny, kde se duše pohybuje „rychlostí myšlenky“.
Všechny bytosti jsou v jednotě.
Nejvyšší emocí je Láska.
Sjednocení a vzájemná podpora.
Jsme v tom všichni společně.
Tak to vidíte, kam jsem se projevem psaní dostala… od prvotního ojebu, k vzájemné lásce.
Takže věřím, že to nakonec všechno dobře dopadne.
Ego prská, dělá zkraty, ale duše si tam stejně natlačí empatii, laskavost a soucit.
Jo hold, jsou to mocné síly, jen je potřeba nechat je volně proudit. Pozitivní i negativní.
Ať je Světlo.
S láskou Milena
Skoncujte s trápením.