VZPOMÍNÁTE SI NA OBDOBÍ DĚTSTVÍ?

Moje období dětství jsem prožila  v nádherné oblasti Jeseníků.

Protože rodiče hodně pracovali,  spoustu času jsem strávila u babičky . Byla tou úžasnou, skvělou, hodnou babičkou a zároveň byla žena, která  uměla všechno, co si jen dovedete představit. Teda já jsem to takhle viděla.

Chodívala k ní na návštěvu snad celá vesnice a já byla vždy u toho, když se vedly rozhovory z dospělého světa.

A jen tak dvě perličky za všechny…  vlastnila i zubařské kleště, takže kdo na vesnici potřeboval vytrhnout zub, přišel a  babička rázně zakročila. Nebo když dostala poprvé důchod a nebyla s částkou spokojena,  sedla a napsala prezidentovi.

Tehdy si pamatuji,že přijeli z kraje nějací pánové podívat se, kdo to dělá výtržnosti a domluvit jí.  Byla  sedmdesátá léta.

Ale babička když si  něco přála,  tak to měla.

Zpětně když to vidím, byla správná rebelka a chápu odkud se táhnou moje kořínky rebelství.

Jo a ten důchod, jasně že jí ho zvýšili.

Byla to žena obyčejně neobyčejná. I její životní příběh o cestování a podnikání.

Měla chalupu s třemi zahradami a větší statek s poli, lesy a loukami. Měla koně, krávu, kozy, prasata, slepice, kačeny, králíky, husy a samozřejmě psa a kočky. Vzpomínám, jak jsem vždy dělala narozeným koťátkům kočičí mámu.

Jo a a bych nezapomněla na včely…i když to byla vlastně tatínkova záliba. Když na to vzpomínám, tak ještě teď cítím tu chuť a vůni plástu medu…  vidím se, jak běžím ze zahrady a křičím, že mě píchla včela anebo mi jen bzučela u ucha, zapletena v jednom z mých copánků.

Babička mě učila všechny práce,  které byly s takovým hospodářstvím spojeny a mně se to moc líbilo.

Ale nejraději jsem měla, když jsem si dělala sama výpravy na kopce za chalupou. Vždycky, když jsem si to šlapala nahoru, tak jsem se neotáčela a těšila se, až budu vysoko a pak se posadím na louce a uvidím ten úžasný výhled  dolů, do okolí nádherných zelených lesů.

Tam na těch místech mi přicházely okamžiky spojení s přírodou a s celým vesmírem. A ta vnuknutí silných napojení a vizí mě provázela celým dětstvím.
Jak rosteme a čím víc se dostáváme do světa dospělých, tak se nám tento vnitřní pohled na svět začíná zamlžovat. A často se stane , že se z našeho pohledu vytratí. A my zapomeneme. Ale jen dočasně.

Náš život je připraven tak, že máme každý své poslání proč jsme tady, ale většinou k němu dojdeme až po těžších životních zkouškách.

Všichni z nás máme fascinující životní příběhy a díky za ně. Když se jednou otočíme zpětně, tak uvidíme, že každý těžký moment měl v našem životě smysl.

Právě silné emoce nás dovedou navést na cestu zpátky k sobě. Ke své duši.

A až se dotknete  znovu svojí duše, tak se zároveň dotknete a spojíte s celým vesmírem. A v tom okamžiku se bude mlha rozestupovat a vám se změní pohled.

Pokud se teď zrovna něčím trápíte anebo jste jen smutní, věřte, že už jen tím, že změníte vnitřní pohled, změní se i váš pocit.

Všechno co se nám  v životě děje, má svůj smysl…a pokud nám něco zrovna nedává smysl, až přijde ten správný čas, pochopíme naše  PROČ?

V otázkách už máte odpovědi. Je tam vaše proč.

Mějte se krásně.

S láskou Milena