Ráno před odchodem do práce jsem si vzpomněla, že jsem slíbila své stálé zákaznici opravu šperku, který si chtěla koupit, ale byla na něm malá závada. Jedná se o šperky, které jsou cenově dražší než běžná bižuterie a bývají po jednom kuse jako doplněk k určité kolekci oblečení. Tento byl v poslední fázi slevy a zákaznice o něj měla velký zájem. Měla jsem ještě chvíli čas než vyrazím, tak jsem šperk vzala s tím, že oprava je záležitost jedné minuty.
Po pěti minutách jsem začala mírně nervoznět a po další minutě jsem začala být naštvaná. V duchu si říkám, já se na to můžu vykašlat, nejde to a už musím jít. Proč se tady párám s něčím za pár korun, dám to do reklamace a hotovo. Po další minutě jsem šperk sbalila a cítila jsem čím dál tím větší vztek, že se mi to nepovedlo.
A najednou mi projelo hlavou -zákaznice bude zklamaná, těšila se na něho a když ho dám do reklamace, co s ním udělají? Opraví ho nebo zlikvidují a dají do odpadu? Bylo mi líto zákaznice, ale i toho šperku. Pocítila jsem moment, že já rozhoduji o osudu toho šperku a o budoucím pocitu té zákaznice.
Chápete to? Mi je líto i toho šperku? Podotýkám, že nejsem závislá na věcech.
Vzala jsem šperk do ruky a během pár sekund byl perfektně opraven.Měla jsem velkou radost a něco mně navedlo k místu, kde mám knihy, jednu vytáhnu a namátkou otevřu. První věta, která mi padla do oka: OVŠEM POSELSTVÍ O TOM, ŽE SE NEMÁTE NIKDY VZDÁT, JE JEDNÍM Z NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH.
No jasně, to je přesně ono, pomyslím si. Nezáleží na tom jestli se rozhodujeme o malých nebo velkých věcech v životě, důležité je to nevzdávat, protože můžeme být JEDEN METR OD ZLATA.
A to je zároveň název dotyčné knihy od Sharon L. Lechter
Přeju vám krásný dozlatova vypečený den.