Strach je mocný čaroděj

Strach je mocný čaroděj.
Malé zamyšlení.

Je čas oprášit staré pravdy a pohled na lidské charaktery.

Lidské charaktery se moc nemění.
O tom vyprávěl a psal (nevím proč mi právě přišel na mysl) Arnošt Lustig ve svých knihách, jak se lidé chovajî v krizových situacích.

A momentálně mě napadlo ještě toto:
Jsou ve zkratce čtyři druhy lidi, kteří se už od první třídy chovají určitým způsobem.

Jedni jsou ze všeho vyklepaní, zodpovědně plní úkoly a když na ně učitel hukne, tak se sesypou a rozbrečí.
Poslouchají na slovo a jsou ovládáni strachem .

Často z nich vyrostou vlezdoprdelkovci a najdete je úplně všude .

Ti další jsou flegmatici, kteří chtějí především klid a jen tak si proplouvat životem. Většinou se moc neprojevují a učitelé o nich ani nevî.

Pak jsou rebelové, věční potížisté. Učitelé si na ně zasedávají, vedou spolu třídní boje a nikdo nikdy nevyhraje. Kromě hořké pachuti z uvědomění marnosti.

A pak jsou tady chytří a veselí kejklíři.
Z každé situace umějí vybruslit a dokážou kouzlit tak, že se jich ostatní ptají, jak to dělají, že mají vždycky takové štěstí .

Posránkové versus rebelové.
Tak to jsou dnešní lidi, co skoupí roušky, polejou se desinfekci od hlavy až k patě a uvědoměle informují ostatní lidi, aby už nechali toho kritizováni státu a začali stát poslouchat, protože Oni to s námi mysli dobře.
A taky chápou, že strach je sviňa.

Pak jsou tu flegmatici, co si nakoupí zásobu svých potřeb, zavřou se doma a v klidu, bez jakéhokoli vzrušení si počkají, až se bouře přežene.
V duchu i nahlas posílají problémy a obtížné lidi, tam kam podle nich patří.
Tedy do prd…je to jejich svaté přesvědčení.

A nakonec jsou tady kejklíři, veselí optimisté, kteří ví, že jsou tady proto, aby si to užili.
Když druzí duchovně i fyzicky umírají, kejklíři naopak ožijí.

A protože nahlíží na život jako hru a chtějí si to užit, ať se děje, co se děje.
Začnou tvořit a podporovat druhé. Svou veselou tvorbou a klidně s prvky černého humoru se snaží rozjasnit den a rozhánějí chmury.
(Díkybohu za ně, je to moje krevnî skupina 😍👍🙏❤️)

Jejich životní heslo zní: budu se smát a tančit, i kdyby na chleba nebylo.
Můj duch je nezlomný.

Jak hovořil Arnošt Lustig o tom, co z člověka dokáže udělat strach, či hlad, ale také moc a sláva.
Muž, který přežil koncentrační tábor a unikl z transportu smrti, zvažuje, kdy je silnější intuice a kdy zkušenost.
Kdy je zákon strážcem pořádku a kdy nástrojem zla.
Arnošt Lustig říká: „Pokud by lidstvo bylo román a já psal jeho poslední kapitolu, končila by slovem naděje.“

Mezi lidmi, kteří ho znali osobně, platil Arnošt Lustig za mimořádně vitálního a veselého člověka, kterému ani ty nejtěžší životní zkoušky a nejhorší okamžiky nevzaly chuť do života a jeho specifický humor.

A co jsem tím chtěla říct?

O tom, to celé je.

A nezapomeňte na zákon Jak uvnitř, tak venku.
Kam zaměřuješ pozornost, tam to roste.
Změna přichází uvnitř nás.

Zaměřte pozornost ne na to, co se vám promítá před očima, ale naprosto zásadní a podstatné je, zaměřit pozornost na to, co se promítá uvnitř vás.
Nic se neděje náhodou.

Mějte se krásně. ❤️
S láskou Milena ❤️